Je popsáno období, kdy se Ježíš zdržuje převážně v Galileji. Napětí mezi ním a farizeji se stupňuje na nejvyšší míru a je zřejmé, že jejich závist a nenávist jim zatemňuje rozum a vede je ke snaze Ježíše zabít. Přitom jsou si pyšně jisti, že jejich pojetí víry otců je správné. Jsou tak zaslepeni a plni egoismu, že nepřipouští jakékoli jiné chápání a praktikování víry. A právě Ježíš přináší pravdivé chápání víry bez lidských zkreslení a lid cítí, že má pravdu. Navíc farizejové nechápou, kde Ježíš vzal moudrost při výkladu Písma a moc pro konání zázraků.

Na této Ježíšově cestě plné stupňujícího se napětí jej přátelé varují, aby nešel znovu do Kafarnaa. Ale On na to varování nic nedá a jde tam. Při svém vyučování ukazuje, že farizejové a zákonici si ve svých výkladech upravují Desatero podle svých egoistických potřeb a vrací je do své původní podoby. Dále se též zaměřuje na výklad Blahoslavenství a výklad Otčenáše.

Toto Ježíšovo učení je důležité zejména v současné době, kdy vykladači Bible stále více překrucují výklad Desatera a hříchy omlouvají milosrdenstvím Božím, přičemž zapomínají na Boží spravedlnost.