Autor má velký dar představovat světce jako lidi z masa a kostí, takže i velikán Tomáš Akvinský, nedostižný myslitel a mystik, se nám přiblíží jako člověk v procesu zrání, jako usilovný hledač pravdy. Navíc možná s překvapením zjistíme, že doba středověku nebyla ani černobílá ani temná, byla jen jinak náročná než je doba naše.

Tomáš Akvinský (1225–1274) prožívá svůj nedlouhý život v prostředí krutých poměrů italských zemí 13. století, na které měl velký vliv Fridrich II., exkomunikovaný císař a obdivovatel islámu. Ačkoli byl šlechtického původu, Tomáš zmařil vyhlídky svých blízkých na světskou kariéru tím, že vstoupil do žebravého Řádu bratří kazatelů. Dominikáni se vyznačovali evangelijní chudobou a hlásáním Božího slova. Tomáš byl nejprve vyslán studovat, byl i žákem sv. Alberta Velikého, ale záhy se stal sám jedním z nejvýznamnějších teologů své doby. Později byl prohlášen za učitele církve.