Životní příběh lékařky z Drahanské vrchoviny potěší všechny zájemce o literární zachycení lékařského prostředí, světa, který vyvolává bázeň a zároveň obrovsky fascinuje...

Děj knihy pokrývá období od třicátých let dvacátého století, kdy se hlavní protagonistka narodila, až po začátek nového tisíciletí.

* * *

Z místní posádky Sovětské armády,

„dočasně rozmístěné v Československu“, přivezli akutní případ - zlomeninu bércové kosti vojáčka, který se chvěl a úzkostně rozhlížel, co se bude dít. Relativně banální případ.

Doprovázející zdravotník Sovětské armády při předávání pacienta důležitě, bezostyšně a bezohledně prohodil rusky:

„Je to čerstvá zlomenina, amputace bude zcela jednoduchá. Podívali jsme se na sebe a na zděšeného vojáčka -kolik mu mohlo být? Sedmnáct, osmnáct let? „Zařídíme potřebné,

ale po výkonu si ho tu necháme na rehabilitaci,“ mrazivě úmyslně česky s rádoby ruským přízvukem jsem vyprovodila zdravotníka ze dveří...

Vojáček se svíjel na nosítkách v obavě, co bude... Uklidnila jsem ho rusky a pohladila po tváři:

„Ničeho se neboj, za pár dní budeš zase běhat, žádná amputace nebude!“