Roku 1983 Nouwen poprvé zahlédl reprodukci slavného Rembrandtova obrazu, na němž otec objímá marnotratného syna. Výjev ho naprosto uchvátil... Záhy se mu naskytla příležitost odjet do Petrohradu a strávit pár dní v tichu před originálem. Jednotlivé postavy na obraze k němu promlouvaly tak mocně, že o nich musel rozjímat po mnoho dalších let. Postupně se našel v obou synech, přičemž ale zjistil, že „ztracenější“ je ten starší, ačkoli se nikdy nevzdálil z otcova domu. A nakonec největší výzvou bylo pro autora povolání stát se milosrdným otcem, který už neřeší sebe, ale má otevřené srdce i náruč pro všechny „ztracené“. 

Kniha vychází v novém překladu Kateřiny Lachmanové, která knihu doporučuje jako výbornou pomůcku pro duchovní obnovy a exercicie.  

HENRI J. M. NOUWEN (1932–1996), katolický kněz, původem z Nizozemska, téměř dvacet let přednášel na několika amerických univerzitách včetně Harvardu. Tam se setkal s Jeanem Vanierem, zakladatelem Archy. Poté, co ji několikrát návštívil, nakonec opustil akademické prostředí a od roku 1986 žil takřka neustále s mentálně postiženými v komunitě Daybreak v Torontu. Napsal bezmála čtyři desítky knih, ale Návrat ztraceného syna mezi nimi vyniká jako vyzrálé víno.