Ladislav Preininger odešel v roce 1913 do Francie na zkušenou. V Paříži ho zastihlo vypuknutí první světové války a on jako český vlastenec a Sokol patřil k prvním dobrovolníkům, kteří se přihlásili do Cizinecké legie. Stal se příslušníkem roty „Nazdar“, se kterou se účastnil bitvy u Arrasu, během níž byl zraněn. Po vyléčení pokračoval ve službě v Africe a Řecku, v roce 1917 se stal členem 21. střeleckého pluku čs. legií. S ním se účastnil posledních bojů na západní frontě a zažil kapitulaci Německa. Avšak ani po návratu do vlasti na něj nečekal mír. Se svými druhy se zapojil do bojů na Těšínsku a Slovensku. Následně se stal vojákem z povolání, sloužil mimo jiné jako spojovací důstojník u francouzské vojenské mise v ČSR. K obraně vlasti byl připraven i v osudovém roce 1938. Po okupaci českých zemí se zapojil do odboje v rámci organizace Obrana národa. V roce 1941 byl ale zatčen a popraven. Tyto dějinné události zachytil vlastním pohledem ve svém deníku, který si po celou dobu psal, a nabízí nám tak pohled na