Monografie je věnovaná přínosu tělesné výchovy a sportu české národní emancipaci v období od vzniku sokolské organizace v roce 1862 až do první světové války, kdy byla zakázaná činnost České obce sokolské, Českého olympijského výboru a fotbalové asociace. Ke konci 19. století již Sokol dominuje českému spolkovému životu a díky široké členské základně a mnohostranné činnosti je jeho přínos k vytváření české národní společnosti zcela mimořádný. Podobně ojedinělá je také od přelomu 19. a 20. století mise českých olympioniků, kterým se podařilo důstojně a úspěšně prezentovat na celosvětové scéně český národ jako samostatný a rovnocenný s velkými národy reprezentujícími mocné státy. Český sport od svých počátků udává ve stálém soutěžení i hašteření s rakouskoněmeckými sportovci tón sportovnímu životu podunajské monarchie a čtenáři jsou přiblížena jeho stěžejní odvětví. Jedná se o veslování, přičemž veslaři jsou průkopníky nejen národně laděného sportu, ale také klubové identity, cyklistiku, která na konci 19.