Josef Moscati (1880–1927) se nedožil ani své padesátky, ale nesmazatelně se vepsal do paměti celé Neapole a svým působením si vysloužil přezdívku „lékař chudých“. Byl to neúnavný badatel, oblíbený profesor mediků a vyhlášený diagnostik. Medicína pro něj byla posláním. „Mohu velmi dobře sloužit Bohu i jako lékař,“ řekl jednou svým studentům, když se ho ptali, zda někdy uvažoval o tom stát se knězem.

Jakožto hluboce věřící lékař se o své pacienty zajímal opravdu celostně; bylo pro něj samozřejmé, že duchovní a tělesná stránka se prolínají a navzájem ovlivňují. Kromě odborné pomoci neváhal lidem doporučit návrat k Bohu a ke svátostem – obzvlášť v situacích, kdy bylo jasné, že medicína je v koncích. Jednomu mladému kolegovi napsal: „Pamatujte si, že nemáte pečovat jen o těla, ale také o ztrápené duše lidí, kteří se k Vám utíkají. Kolika bolestem ulevíte spíše radou a sestoupením na rovinu ducha než neosobním receptem, s nímž je odešlete do lékárny!“

K jeho hrobu v kostele Gesu Nuovo v Neapoli nepřestávají proudit poutníci z celého světa a v archivu farnosti se množí záznamy o zázračných uzdraveních a obráceních na jeho přímluvu. V roce 1987 jej papež Jan Pavel II. zapsal do seznamu svatých.